[ Pobierz całość w formacie PDF ]
od ostatních lidí odlianá. Rozpomnìla se na vaechny chvíle,
kdy se cítila osamìlou a nemilovanou. Jako dítì nemìla pøí-
telkyò, jako dívka nepoznala lásky. Byla dcerkou ze zámo~né
rodiny, kde se nikdy nepromluvilo vlídného slova, kde vzájem-
né sympatie byly mlèelivé a strohé. Bùhví, snad politovala sen-
timentálního buøièe, snad politovala sebe, mo~ná také, ~e
na ni pùsobilo zelené poloaero a vonící konvalinky - zvlhly jí
oèi. `tìpka jen malounko, docela malounko zaslzela.
Dojetí této tvrdé, statné dívky, která nebývala nikdy náchyl-
ná k pláèi, zasáhlo mladého berního u samého srdce.
Na chvíli se promìnil z nesmiøitelného karatele lidské spoleè-
nosti a zuøivého nenávistníka v docela neaeastného mladíè-
ka. Jak tak sedìl naproti `tìpce, sesunul se do pøíkopu
a polo~il svou je~atou hlavu na její oblá kolena. `tìpku zapla-
vila nevýslovná nìha, v podstatì to byl vlastnì projev mateø-
ského citu k bláhovému, svéhlavému robátku s nepìknými
zvyky a s nesluaivým císaøským vousem. Polo~ila hebce ruku
na jeho pokoøený zátylek a zaèala ho hladit s chvìjivou jem-
ností, která se snesla do jejích pa~í z nebeských výain lásky.
Nepromluvili spolu ani jediného slova, on se poddával její
útìané èinnosti, ona s pøivøenými víèky pro~ívala slast ochrán-
kynì a majitelky. Kdy~ o malou chvíli pozdìji vstávali, Groman
se k ní pøitoèil a chvatnì, neobratnì, jaksi aikmo ji políbil. To
byla druhá hubièka v ~ivotì `tìpky Kiliánové.
Pøi návratu k ostatní spoleènosti za~ili nemilé pøekvapení.
Jejich celkem nevinný únik byl zpozorován a nyní se jen trpì-
livì èekalo, a~ se provinilci vynoøí z mlází, èervení jako raci.
Aèkoli se vrátili skoro schlíple, jásavý smích mláde~e neznal
mezí. Dìvèata bì~ela `tìpce v ústrety jako by byla právì
sestoupila s ~enichem od oltáøe. `tìpka i berní se kysele
usmívali, nebyli na takové ovace pøipraveni. Tímto zpùsobem
vyslovila jilemnická veøejnost souhlas s jejich známostí. Po-
kraèovat v ní bylo od nynìjaka takøka jejich obèanskou povin-
ností.
25
Pøes tento slibný zaèátek se `tìpèinì známosti s Groma-
nem zvláae dobøe nedaøilo. Èastìji a èastìji docházelo mezi
milenci k rozmíakám. Bernímu se na `tìpce poøád nìco ne-
líbilo. Vyèítal jí, ~e se valnì nezajímá o jeho politické a filozo-
fické myalenky, ~e se zatvrzele vzpírá èíst jeho oblíbené kni-
hy, ~e zùstává tì~kopádnì trèet na nízkém stupni svého du-
aevního vývoje. `tìpka si zas nepøála být neustále honìna
jako pes od problému k problému, chtìla se bavit, chtìla
se smát. Vzájemný pomìr, v nìm~ bylo mnohem víc haateøe-
ní ne~ lásky, je neuspokojoval, ustálená forma malomìstské-
ho dvoøení se obìma pøíèila, a vynalézt lepaí formu nebyli
schopni. Milostné vrkání nebylo pro `tìpku ani pro Groma-
na, polibkù a lichotek se z jakýchsi pøíèin ostýchali. Berní ne-
tou~il po tom, být milován jakousi smìsicí lásky a soucitu,
nedávný výjev u jeslí na krmení zvìøe ho spía odstraaoval ne~
roznì~òoval, a `tìpka v skrytu svého srdce snila o bohatýr-
ském odvá~livci, milenci plném bodrosti, o mu~i rázu Synáè-
kova. Berní byl pøília pedantský, suchopárný patron, pøília zlost-
ný, nevzhledný a studený.
Byl to rozený despota, nejradìji by byl poøád na, `tìpce
nìco opravoval, a úspìchy, jich~ tu obèas pøece jen pracnì
dosáhl, hyzdily na `tìpce to jediné, co ji èinilo zajímavou, -
její osobitost. `tìpèinu výbuanost a její zlozvyky snáael jen
tehdy, kdy~ se ho pøímo netýkaly. Kdy~ ho vaak dravì popad-
la za rukáv a jako chlapce ho za sebou vlekla za medvìdá-
øem, který se náhodou ukázal na ulici, nebo k výkladní skøíni,
v ní~ spatøila nìjaký pøedmìt nejnovìjaí módy, cítil se dotèen
a jedovatì, do omrzení jí vyèítal její poklesek. `tìpka mìla
nejlepaí vùli se pøizpùsobit, ale ze samé snahy dávat si
na sebe pozor se stávala nemotornou a málomluvnou. Pak
byl zas ~luèovitý milenec roztrpèen její nejapností, a veèery
místo polibkù konèily v svárech.
Bylo jasno, ~e známost, zalo~ená na ustavièném zápolení,
je beznadìjná a ~e se dlouho neudr~í. Vlastnì oba upøímnì
tou~ili po osvobození, ale v `tìpèinì ~ivoèiané bytosti bylo
nìco, èeho bylo Gromanovi tì~ko se vzdát, a `tìpku zas èi-
nila bezbrannou Gromanova chlapecká rozpolcenost, tak~e
celkem pokornì trpìla vaechny jeho rozmary. Kdy~ koneènì
jednoho podzimního dne doalo k rozluce, byla `tìpka tak roz-
lítostnìna, jako by byla ztratila poslední nadìji v ~ivotì, a dlou-
ho nemohla na poaetilého milence zapomenout.
Jedním z posledních Gromanových vrtochù byla nespoko-
jenost s jejím nevkusem. Nebylo tomu ani tak dávno, co ji ujia-
eoval, ~e se èlovìk pod ~ádnou záminkou nemá podrobovat
po~adavkùm svého okolí, ~e má zùstat za vaech okolností svùj,
ae se to komu líbí èi nelíbí. Kterési nedìle se vaak `tìpka
objevila na korze pod radnicí v klobouku, který byl rukavicí
vr~enou v tváø vaí souèasné módì. Milý pánbùh ví, kde jej se-
brala! Byl to slamìòák, ozdobený køiklavì zelenou stuhou,
a na té stuze, jako by se chystal k vzlétnutí, byl pøipevnìn vy-
cpaný modrý ptáèek. Proti tomuto neblahému klobouku za-
hájil berní pravé køí~ové ta~ení.
Náhodou se právì nedávno pøeli o jakousi malièkost
a `tìpka ustoupila na celé èáøe. Nyní byl luk její trpìlivosti
napjat a~ k prasknutí. Poddat se také ve vìci klobouku se jí
nechtìlo. To by bylo ji~ pøília. Zatvrdila se jako jankovitá koby-
la. Ne, rozhodnì ne, nedá se tyranizovat ve svých soukromých,
ryze ~enských právech!
Na odpoledne bylo sjednáno veliké koulení o ceny na Ko-
zinci. Groman dùraznì ~ádal, aby si `tìpka vzala na hlavu
nìco sluanìjaího, a ne ten straalivý klobouènicko-vycpavaè-
ský výtvor. `tìpka vaak ve svém vyzývavém klobouku na Ko-
zinec pøiala. Snad by byla tato nepatrná pøíèina nemohla zpù-
sobit rozchod, kdyby byla láska nevisela ji~ jen na vlásku.
[ Pobierz całość w formacie PDF ]